Od náhody k životnímu dobrodružství. Jaké je objevování Evropy s DiscoverEU?

V rozhovoru s vítězkou soutěže DiscoverEU zjistíte, jak může vypadat vlaková cesta po Evropě.

S Terezou jsme se bavili o tom, jak se o DiscoverEU dozvěděla, co nejzajímavějšího na cestě zažila, a jaké jsou její další plány. Inspirujte se a zúčastněte se soutěže o měsíční jízdenku, která vám umožní prozkoumat Evropu. Čas máte do 16. října.

Jak jste se poprvé dozvěděla o DiscoverEU a co vás na soutěži zaujalo nejvíce?

Byl duben a dozvěděla jsem se to úplnou náhodou – na sociální síti na mě vyskočila reklama. Ze zvědavosti jsem rozklikla a moc se tím nezabývala. Pak jsem se k tomu ale v myšlenkách vrátila, popřemýšlela, zjistila si informace a rozhodla se, že je to vlastně super příležitost. Překvapilo mě, kolik zemí je možno poznat a navštívit, a že to vlastně není vůbec obtížné.

Pak už jsem nápad sdělila svým dvěma kamarádkám, ale zapojit se chtěla jen jedna – Dája. Vyplnila to dle mých instrukcí a bylo odesláno. Nezbývalo než čekat na 18.5.2022 a držet si palce. Datum si pamatuji přesně – jako třešnička na dortu to totiž byl den, kdy jsem slavila své 18. narozeniny.

Asi mi to prostě bylo souzené.

Co vás inspirovalo, abyste soutěžila společně s kamarádkou? Co vás na dobrodružství lákalo?

Moc rády obě cestujeme, ale tím, že to bylo v době, kdy nám oběma bylo čerstvých osmnáct let, ještě žádná z nás nikdy do zahraničí nejela samotná. Jezdily jsme spolu třeba na víkend do Prahy, na koncerty a tak různě, ale mimo Česko ne.

Chtěly jsme poznat i jiné země, kde jsme nebyly. Podívat se, jak to kde vypadá, co kde jí, co dělají,… A celá ta myšlenka – 11 dnů a 3 různé státy, XY různých míst a XXX zážitků. Kdo by to nechtěl?

Jak se dá do soutěže zapojit a pro koho je určená?

Úplně jednoduše. Stačí správně vyplnit dotazník, poslat ho svým kamarádům a čekat, jak to dopadne. Soutěž je určená pro studenty ve věku 18 let, kteří se nebojí vyrazit na pár dnů na vlastní pěst do okolních států Evropy.

Jaká byla vaše první reakce, když jste se dozvěděly, že jste obě vyhrály? Navíc na své narozeniny...

Bylo to skvělý! Dodnes si pamatuji, že Dája byla u nás, seděly jsme na posteli, něco jsme řešily, když přišel e-mail. První přišel mně, ale věděla jsem, že když jsem vyhrála já, vyhrála i Dája, jelikož jsme se registrovaly jako skupina.

Měla jsem obrovskou radost, Dája též a společně jsme se tak začaly plánovat, kam bychom chtěly. Ideální dárek k 18. narozeninám.

Zúčastnila jste se i online setkání cestovatelů před samotnou cestou? Bylo pro vás setkání přínosné?

Bohužel z rodinných a časových důvodů nebyl prostor, což mě zpětně trošku mrzí. Byla jsem ale v Messenger skupině, kterou někdo z Česka vytvořil ve skupině DiscoverEU na Facebooku a právě tam jsme si předávali rady, tipy a doporučení. To bylo fajn.

Plánovaly jste celou cestu společně? Co bylo při plánování nejzábavnější nebo naopak nejtěžší?

Ano. Tím, že jsem spíše já ten organizační typ, tak jsem vše bookovala, zařizovala, vymyslela, časově dosadila a tak. Dája si spíše užívala toho, co jsme naplánovaly. A tak je to vlastně dodnes téměř s každou dovolenou, ale vůbec mi to nevadí, spíše naopak, baví mě to. Bylo i super, že si člověk všechno zkusil. Osahala jsem si aplikace jako Airbnb, Booking, Rail Planner, Citymapper a spoustu dalších, které nám dost pomohly. Nejtěžší bylo vše naplánovat, aby to sedělo časově a abychom toho stihly hodně, zároveň ale zase, abychom nebyly zcela vyčerpané. Nejzábavnější bylo hledat různá zajímavá místa v okolí ubytování, kde se budeme chtít podívat, pobavit se, pojíst a takovéto věci.

Jak jste si rozdělily role během cestování? Měly jste obě stejné nápady, nebo jste se musely přizpůsobit?

Role byly jasné – obě to stejné – neztratit se, nezranit se. Na zbytku to byl vždy kompromis, ale ve většině jsme se bezproblémově shodly.

Jaké země jste nakonec navštívily?

Tím, že jsme z Holešova u Zlína, začaly jsme cestou do Prahy. Tam jsme si užily den, pořádně se vyspaly a další den vyrazily směr Švýcarsko, přes Mnichov – do Curychu. V Curychu jsme příliš dlouho nezůstaly a přesunuly se do místa Brienz. Bylo to neskutečně nádherné! Ráj pro srdce, pastva pro oči. Po nafocení a natočení krásných videí jsme se další den vlakem posunuly o kousek dál, ze Švýcarska do Nizozemí, konkrétněji Noordwijku. Menší, ale krásné město. Konečně jsme smočily nohy v moři a prošly se po pláži. Z Noordwijku směle do Leidnu, které mělo co nabídnout. Na skok pak nesměl chybět Amsterdam a Rotterdam, kde jsme se beze strachu mohly na ulici chytit za ruku a dát si pusu. Nakoupily jsme sýry, vzájemně se obdarovaly tulipány, vychutnaly si hranolky a mrkly ještě do Haagu na dlouhé molo a obrovské kolo v moři.

Uznáváme, že v tento moment už jsme byly dost utahané. Mířily jsme na naši předposlední zastávku – Německo, Berlín. Dája miluje pandy a tak to bylo jasné – srdce si získala místní zoo. Rozpustily u roztomilých pand, koupily si pohledy, magnetky a vyčerpané dorazily do posledního místa – hotelu v Hannoveru. Zde jsme dva dny strávily jen menšími procházkami.

Vzpomínáte si na nějaký moment z cestování, který vám opravdu utkvěl v paměti jako jeden z nejsilnějších zážitků?

To je úplně jasné! Dostaly jsme se i do super netradičního ubytování. V Noordwijku jsme zůstaly u hostitelky a spaly v tee-pee. Zážitek to byl sám o sobě, ale nejlepší moment byl, když v 6 ráno nás probudily slepice s kočkou, které si v našem tee-pee udělaly pohodlí, pár centimetrů od naší hlavy. Kolik lidí tohle zažije?

Máte nějaké doporučení pro ty, kteří se chtějí zapojit do soutěže?

Ano. Využijte toho na maximum, nestrachujte se a vezměte si kámoše s sebou, bude to o to větší zábava.

Jaké jsou vaše další plány?

Další plány? To je naše svatba, která se ne pomalu, ale velmi rychlým tempem blíží. V době registrace do soutěže jsme byly kamarádky, ovšem v době vyhlášení už partnerky. No, a za necelý rok už budeme manželky.

Chtěla byste se v budoucnu zapojit do dalších příležitostí programu Erasmus+?

Chtěla, ale tím, že jsme obě již plně zaměstnané (jako zdravotní sestry v domovech seniorů), není toho času a možností už tolik. Každopádně, nikdy neříkej nikdy, takže – kdo ví.