Jeden den na Erasmu v Českém centru: kreativita a kultura v srdci Gruzie

Seriál Jeden den… o životě studentů a stážistů v zahraničí. Pokračování speciálu o stážích v Českých centrech.

Jak vypadá jeden den v životě studenta nebo stážisty programů mezinárodní spolupráce? Jak probíhá výuka, setkávání se spolužáky, kolegy, praktická stáž nebo trávení volného času v zahraničí? O tom nám vypráví účastníci programů mezinárodní spolupráce. Dnes vám přinášíme další díl ze speciální série, ve které popisují jeden (ne)všední den vysokoškolští studenti, kteří vyrazili na dlouhodobou praktickou stáž v rámci Erasmus+ do jedné z poboček Českého centra. V dnešním díle se setkáváme s Filipem Vojáčkem, který absolvoval stáž v Českém Centru Tbilisi.

Pozn. redakce: Názory autora obsažené v tomto článku nemusí vyjadřovat postoje organizace.

“Marku, přijeďte s Kristi pozítří do Tbilisi, máme super akci s Českým Centrem Tbilisi, ku příležitosti zahájení českého předsednictví. Přijede i český velvyslanec,” řekl jsem kamarádovi z Ostravy, který byl zrovna na výletě v gruzínské Stepantsmindě navštívit krásné gruzínské hory. Markovi jsem sám region Stepantsminda doporučil. Avšak to jsem ještě nevěděl, že další místo, kam Marka posílám, se do naší paměti vryje natolik, že si tuto události budeme pamatovat ještě teď, více jak po roce…  

V Cafe Mziuri jsme se rozhodli promítat krátké filmy s evropskou tématikou, abychom oslavili zahájení českého předsednictví v Radě Evropské unie. Spolupráce s touto kavárnou byla vždy příjemná, protože vedení kavárny se vymyká gruzínským normám. Náplň programu jsme vymýšleli tak říkajíc za pochodu. Pokud jsem si totiž něco odnesl ze stáže v Gruzii, tak umění improvizovat. Pružně se přizpůsobovat situaci a nikdy, za žádných okolností s ničím dopředu nepočítat.  

Při příjezdu na místo mi začalo něco napovídat, že se opět nebude vše dařit podle plánu. Park Mziuri, kde se kavárna nacházela, byl obklopen neobvykle vysokým počtem policistů a policejních aut. A i přes fakt, že paní ředitelka Českého Centra má diplomatickou poznávací značku na svém autě, policie nám neumožnila vjezd do parku. Prý kvůli našemu bezpečí. 

“Proč je nebezpečné jít do parku?”, “Proč je nebezpečné jít do parku dnes, když máme v tom samém parku ceremonii a večer s promítáním filmů?” naříkal jsem si. Přesto jsme auto zaparkovali nedaleko a pokračovali pěšky. Čím blíže jsme byli kavárně, tím více policistů jsme zahlédli. Když jsme konečně dorazili, okolo kavárny se pohybovalo asi 60 policistů. Vzhledem k velikosti kavárny to vypadalo opravdu komicky. 

Ale policie nebyla ten největší problém. Před kavárnou se shromáždilo několik desítek demonstrantů s megafony a transparenty. “STOP LGBT”, “Cizí velvyslanci, vaše špinavé ruce pryč od našich dětí”... Zahájení českého předsednictví se překrývalo s LGBT Pride Week, který Česká republika, jako demokratický stát, podporuje. Navíc Cafe Mziuri bylo jedním ze dvou míst ve městě, které během tohoto týdne vyvěsilo duhovou vlajku. 

Tradičně smýšlejícím Gruzíncům se to nelíbilo, a tak neváhali překazit kulturní akci, na kterou jsme se těšili. I přes to všechno náš večer proběhl v relativním poklidu, i když kostelní zpěvy vysílané megafonem přehlušily hudební filmy, které jsme promítali. Po zakončení večera jsme se (v doprovodu policejní eskorty) dostali bezpečně zpět k našemu zaparkovanému autu. 

Gruzie je rozvojová země s bohatou historií a specifickou kulturou, je plná vřelých a milých lidí, kteří touží po začlenění do Evropy. Většina Gruzínců vyjadřuje svou podporu Evropské unii a je toho názoru, že Gruzie je již prakticky v Evropě. Na každém státním svátku je možné zahlédnout vlajky EU, které symbolizují touhu po začlenění do evropského společenství. Nicméně, skutečný vstup do EU je zatím v nedohlednu. Země potřebuje provést reformu justice a překonat vliv oligarchů, kteří stále ovlivňují politickou scénu. 

Vládnoucí strana Gruzínský sen sice bojuje proti oligarchii, ale často to vypadá, jako by tento boj nebyl úplně rozhodný. Její předseda a zakladatel Bidzina Ivanishvili je totiž sám největším oligarchou. Většina obyvatel Gruzie touží po vstupu do EU, ale často si nedostatečně uvědomují náročnost a oběti, které tento proces vyžaduje. Mnozí mají pouze vidinu lepšího života a vyššího důchodu, aniž by brali v potaz nutnost provedení strukturálních reforem a posílení demokracie. 

Gruzii stále ovlivňuje nelehká situace způsobená Jihokavkazskou válkou v roce 2008, kdy Rusko získalo kontrolu nad územími Jižní Osetie a Abcházie. Tato konfliktní událost zanechala hluboké rány v gruzínské společnosti a dodnes má vliv na vnímání Ruska a Rusů. Po nedávné ruské invazi na Ukrajinu se do Gruzie přestěhovalo mnoho Rusů, kteří hledali útočiště před konfliktem. Tato migrace ruských obyvatel do Gruzie vytvořila napětí ve společnosti. Místní obyvatelé se potýkají s výrazným nárůstem cen nájmů a potravin, což vyvolává frustraci a nevoli vůči ruským přistěhovalcům. V důsledku těchto událostí není neobvyklé narazit ve veřejném prostoru na nenávistné vzkazy vůči Rusku.

České Centrum Tbilisi je malá, nově otevřená, ale statečná instituce, která se snaží kreativně využívat finanční prostředky k šíření kulturní osvěty. I když to občas není úplně jednoduché, kvůli všem specifikům Gruzie.  

Být součástí Českého Centra Tbilisi v Gruzii byla pro mě velká lekce a životní zkušenost, na kterou budu navždy vzpomínat. Uvědomovali jsme si, že kultura nemusí být jen o penězích, ale především o lidské tvořivosti a inspiraci. České Centrum v Gruzii dokazuje, že kreativita a snaha mohou přinést nečekané výsledky. A to je ten správný duch, který nás provází ve světě kultury a umění.

Tento příspěvek mohl vzniknout díky spolupráci s Českými centry. Sledujte náš web a sociální sítě, kde najdete další díly ze speciální série Jeden den na Erasmu v Českém centru.