„Kartičky jsou dost vietnamský způsob, jak mluvit o emocích.“ TAMly o duševním zdraví banánových dětí

Konverzační kartičky solidárního projektu TAMly narušily bariéru, která ve vietnamských rodinách držela emoce pod pokličkou.

Česko-vietnamská identita má i banální výhody. Třeba možnost užívat si tradiční závitky i řízky. Bao Nhi, Tu Anh a Dinh Hung společně s týmem však díky solidárnímu projektu otevírají závažnější témata.

První a druhou vietnamskou generaci v Česku nedělí pouze to, jak se mezi nimi mluví o duševním zdraví. Čelí stejným překážkám jako mladší a starší generace kdekoli jinde na světě – například v digitální zdatnosti.

„Spousta věcí nám trvala déle – nějak si zvědomit vlastní identitu a pracovat na svém životě – protože část té energie jsme musely vracet zpátky rodině nebo sourozencům,“ přibližuje Tu Anh, s čím se v mezigeneračním dialogu potýkají například nejstarší dcery. Ty se často musí starat o své sourozence a jejich role není zrovna sesterská.

Konverzační kartičky, které vytvořili, pomáhají citlivě se ponořit do otázek duše, očekávaní rodičů nebo rozdílů ve výchově ve Vietnamu a v Česku. „Otázky na kartičkách jsou pro rodiče občas náročné. V týmu jsme ale shodli, že je lepší, když budou naštvaní na kartičku než na samotné dítě,“ vysvětluje projektová manažerka Bao Nhi, že některá témata mohou být invazivní. Kartičky jim tak dodávají alespoň hravý rozměr.

Mamka tomu úplně nerozuměla

Anh také popisuje, že rodiče pro péči o duševní zdraví nemusí mít velké pochopení. Berou ji jako podivnou návštěvu doktora, i když člověk není fyzicky nemocný. Účast na managementu TAMly pro rodiče navíc nedává smysl, když z něj projektový tým nemá žádné peníze.  

„Jednou, když jsem mamku vzala na akci TAMly, tak přišla otázka do publika. Ona se zvedla, přišla k mikrofonu a byla strašně nervózní. Ale potom jí pomalu tahali mikrofon z ruky,“ popisuje Anh, jak krátká zkušenost s diskusí o výzvách zažívaných druhou vietnamskou generací může otevřít oči generaci první.

Citlivá témata jsou náročná s rodinou otevírat. „Rodiče jsou často hodně pragmatičtí. A ten pragmatismus se zrcadlí v tom, že jsou dost materialističtí,“ vysvětluje Hung Dinh jeden z důvodů, proč je mentální pohoda v rodinách obvykle tabu. Blahobyt totiž často přirovnávají k dostatku peněz, a ne opravdovému pocitu spokojenosti.

Jak se liší vietnamština a čeština v řeči emocí? Co se od druhé generace Vietnamců očekává? Kde můžou dvě generace začít s otevíráním tématu duševního zdraví? O tom mluví lidé z týmu solidárního projektu TAMly.

Chcete se ponořit do zážitků studentů, stážistů, učitelů a dobrovolníků, kteří vyjeli do zahraničí na zkušenou? Poslechněte si náš druhý podcast Za hranicí a už vám ze světa mezinárodního vzdělávání nic neunikne.