Jeden den na Erasmu v Českém centru: Athény jako betonová džungle

Seriál Jeden den… o životě studentů a stážistů v zahraničí. Pokračování speciálu o stážích v Českých centrech.

Jak vypadá jeden den v životě studenta nebo stážisty programů mezinárodní spolupráce? Jak probíhá výuka, setkávání se spolužáky, kolegy, praktická stáž nebo trávení volného času v zahraničí? O tom vypráví účastníci programů. Přinášíme další díl ze speciální série, ve které popisují jeden (ne)všední den vysokoškolští studenti, kteří vyrazili na dlouhodobou praktickou stáž v rámci Erasmus+ do jedné z evropských poboček Českého centra. Do řeckých Athén se vypravila Sára Kuchynková, která měl příležitost absolvovat stáž v Českém centru Athény.

Jako každé ráno na mě po probuzení koukají ze stěny dvě Evil eye, z jejichž pohledu mě spíš mrazí, než abych cítila ochranu, ke které mají sloužit. Tento pocit trochu vyrovnává obrovský nápis na stěně: I allow myself to fall in love with loving. Byt, který je mi domovem na tři měsíce, patří paní, která vyrábí turecké lampy a vede meditace. I když tu teď není, její esence tu stále poletuje.

Beru kávu, řecký jogurt s banánem a zdejším medem kumaria, jehož chuť mě nepřestává fascinovat svou hořkostí, a vyrážím na střechu. To, že na ni mám přístup, je takové požehnání. Pozoruji babičky, jak si věší prádlo na balkonech, starého pána s fajfkou, holuby prohánějící se vzduchem, a počítám kočky na ulici. Dvě. Už teď mi začíná být teplo.

Po návratu domů beru skicák; je čas vyrazit na filozofickou fakultu. Autobus má zase zpoždění. Člověk tu potřebuje mít docela velkou rezervu, aby někam dorazil včas, ale mám pocit, že „včas“ tu stejně znamená 15 minut pozdě.

Tohle město je betonová džungle. Přejít silnici vcelku je docela těžký úkol. Lidi jezdí fakt rychle, ať už jsou v autě nebo na motorce. Někteří motorkáři si dokonce místo na hlavě vozí helmu v podpaží.

Google mapy mě docela zmátly, a kde má být vchod, je plot. Přesto si nakonec cestu do školy najdu. Paní, za kterou jsem přišla, vypadá jako postava z animovaného filmu. Neonově zelené silonky, mikádo s ofinkou, špičatý nos, červené boty na podpatku a šaty s tolika vzory, až mě oči přecházejí. V jedné ruce drží kávu a v druhé cigaretu. Takhle si kráčí chodbami univerzity. Pomyslím si, že v Řecku se kouření fakt moc neomezuje.

Důvod, proč jsem sem dnes dorazila, je domluvit se na malbě murálu k výročí Franze Kafky s tématikou jeho díla. Ukazuje mi stěny, ze kterých si mohu vybrat, a já jí na oplátku ukazuji své návrhy na murál. Pak vyrážím zpět domů. Musím dnes ještě dodělat pár ilustrací na téma české hudby pro Instagram, které možná budou použity i jako pexeso. S paní Lucií Kuligovou, která vede České centrum Athény, se tak krásně spolupracuje. Dává zpětnou vazbu, která mi moc pomáhá. Posílám jí, co jsem vytvořila, a začíná mi být čím dál tím větší teplo.

Čas vyrazit k moři. Jenom z místa, kde se nacházím, to trvá minimálně hodinu a půl městskou dopravou. A tak po dvou hodinách dorážím na pláž Kalamaki. Být ve vodě je tak krásný pocit; mám ráda, jak mě objímá. Přichází západ slunce.

Při cestě z autobusové zastávky domů pozoruji graffiti na zdi, Free Palestine, palestinské vlajky a taky řecké texty, kterým nerozumím. Graffiti symbolizuje v mých očích svobodu, vždyť lidi už od pravěku rádi psali na stěny.

Doma zapínám teplou vodu. Teplá sprcha mě čeká za půl hodiny. Do té doby se najím a pak už jen padám do postele a koukám na Sex and the City.

Tento příspěvek mohl vzniknout díky spolupráci s Českými centry. Sledujte náš web a sociální sítě, kde najdete další díly ze speciální série Jeden den na Erasmu v Českém centru.