První letošní EduCafé se věnovalo tématu STEM vzdělávání a podpoře jeho atraktivity

V úterý 14. dubna jsme ve spolupráci se švýcarskou styčnou kanceláří SwissCore a Zastoupením Jihomoravského kraje v Bruselu uspořádali první EduCafé roku 2026.

Debaty se zúčastnily Lena Dändliker, vedoucí Swiss Education Lab na katedře vzdělávacích systémů na ETH Curych, jejíž výzkum se zaměřuje na vzdělávací procesy a jejich dopad na jednotlivce i společnost. Dále jsme přivítali Marianu Tesařovou, vedoucí oddělení internacionalizace na Vysokém učení technickém v Brně (VUT), kde se věnuje posilování mezinárodního rozměru vzdělávání a výzkumu v oblasti STEM. Třetí řečnicí byla Chiara Colella z Generálního ředitelství pro vzdělávání, mládež, sport a kulturu Evropské komise (GŘ EAC), která se podílí na rozvoji dovedností STEM v rámci Evropského prostoru vzdělávání. Debatu moderoval David Chvála z kanceláře CZELO.

Na úvod Chiara Colella připomněla, že ačkoli Evropská komise navrhla akční plán na posílení STEM vzdělávání, vzdělávací politiky zůstávají primárně v kompetenci jednotlivých členských států. Zdůraznila, že aktivity související s akčním plánem již probíhají více než rok, včetně pilotních iniciativ navázaných na širší agendu Unie dovedností. Mezi hlavní priority patří posílení postavení STEM, přičemž přetrvávající výzvou zůstávají slabší zájem a nedostatečná práce s talenty. Jako další kroky zmínila Chiara Colella vyhlašování výzev pilotních projektů, plány na podporu vzniku vzdělávacích center a propojování škol s muzei, laboratořemi a dalšími relevantními aktéry. 

V českém kontextu podle Mariany Tesařové chybí národní strategie pro odborné vzdělávání, na což VUT reaguje zvýšenou spoluprací s regiony. Zároveň upozornila, že zájem o STEM je nutné systematicky rozvíjet již na základních školách, zejména skrze praktické projekty a aktivity. Jedním z takových projektů je MyMachine, v němž se děti mohou stát vynálezci a společně s vysokoškolskými studenty vytvářet funkční prototypy svých vynálezů, což je v Česku první projekt svého druhu. V této souvislosti zmínila Mariana Tesařová také potenciál rozvoje podobných iniciativ v českém prostředí, například prostřednictvím MyMachine Expo. 

Podle Leny Dändliker je klíčové zaměřit se na rané fáze vzdělávání, zejména na žáky základních škol, a poskytovat jim podporu i pozitivní vzory, protože rozhodování o studijní a profesní dráze je výrazně ovlivněno sociálními faktory. Upozornila rovněž na význam iniciativ, jako je Girls Go STEM, které cílí na posilování zájmu dívek o technické obory od útlého věku. Podle ní je nezbytné pracovat i s širším sociálním prostředím, včetně rodin, protože genderové stereotypy ve společnosti stále přetrvávají a ovlivňují volby mladých lidí.   

Diskuse se dále zaměřila na konkrétní nástroje podpory a systémové výzvy spojené s implementací opatření. Podle Chiary Colelly je třeba vytvářet stabilní politické a finanční rámce na národní úrovni, které umožní dlouhodobý rozvoj a udržení talentů, včetně podpory inovativních regionů a institucí. Důležitá je také lepší identifikace a rozvoj talentu v průběhu celého vzdělávacího cyklu ve vazbě na potřeby trhu práce. Řečnice také poukázaly na nutnost větší prostupnosti vzdělávacích systémů, včetně možnosti rekvalifikace či dalšího profesního rozvoje i po ukončení studia, jako je tomu například ve švýcarském národním modelu odborného vzdělávání.    

V souvislosti s technologickým vývojem, zejména umělou inteligencí, zazněly také úvahy o proměně poptávky po dovednostech a povaze budoucích klíčových kompetencí. Je totiž potřeba rozvíjet nejen technické znalosti, ale i schopnost porozumět fungování technologií a kriticky s nimi pracovat. Právě v tomto kontextu zmínila Mariana Tesařová nutnost rozvoje horizontálních „měkkých dovedností“, týmové spolupráce a principů, jako je vzdělávání založené na výzvách (tzv. challenge-based education), které studentům umožňuje aplikovat nabyté znalosti v reálných situacích a rozvíjet schopnost řešit komplexní problémy napříč obory. Tento přístup podle ní přispívá k lepší připravenosti absolventů na dynamicky se měnící pracovní prostředí a podporuje jejich adaptabilitu i schopnost spolupráce.   

Lena Dändliker v této souvislosti doplnila, že je zároveň nutné, aby se vzdělávací systémy staly flexibilnějšími a dokázaly rychleji reagovat na technologický vývoj, například prostřednictvím aktualizace kurikul, užšího propojení s praxí (například prostřednictvím stáží) či rozvoje forem učňovského vzdělávání přímo na pracovišti. Zdůraznila také význam rovnováhy mezi akademickým a profesně orientovaným vzděláváním a potřebu posilovat dovednosti umožňující průběžnou adaptaci na měnící se požadavky trhu práce.     

Závěrečná část debaty se věnovala otázce, co by řečnice změnily, kdyby měly „kouzelnou hůlku“. Chiara Colella by si přála širší a lépe implementovatelnou strategii, v níž by STEM netvořil izolovanou oblast, ale byl součástí komplexnějšího rámce. Mariana Tesařová by chtěla překonat hluboce zakořeněné přesvědčení, že STEM obory jsou pouze pro „vyvolené“, a posílit inkluzivnější přístup, který by umožnil širšímu okruhu studentů rozvíjet technologické kompetence. Přáním Leny Dändliker by bylo pevněji ukotvit STEM ve vzdělávacím systému, například prostřednictvím systematičtěji zaváděných prvků, které by pomohly rozšířit dosah stávajících programů.                                                                  

Po debatě následovala tradiční krátká diskuse s publikem, během které zazněla potřeba posílit podporu učitelů, lépe ukotvit STEM kompetence ve vzdělávání a hledat rovnováhu mezi svobodnou volbou studia a požadavky trhu práce. Po debatě měli účastníci příležitost pokračovat v neformálních rozhovorech u pohoštění, jehož přípravy se ujalo Zastoupení Jihomoravského kraje v Bruselu.