Prolínání formálního a neformálního vzdělávání či celoživotní učení. Jaká témata přinesla konference FutureEdu?

V pražském Operu proběhl toto úterý třetí ročník mezinárodní konference FutureEdu, tentokrát na téma vzdělávání v nových formách.

Foto: Jakub Watzek

Jak si udržet motivaci k celoživotnímu učení, a k čemu je to dobré? Jaké jsou přínosy neformálního vzdělávání ve školství, a proč jej v dnešní době potřebujeme? Toho všeho se dotkla letošní mezinárodní konference FutureEdu, jejíž jsme byli hlavním partnerem. Díky hybridní formě se mohli propojit zástupci škol, spolků, neziskových a státních organizací nejen osobně, ale i online skrze streaming. Díky panelům s odborníky na téma strategie vzdělávacích politik a aktuálních trendů ve vzdělávání se mohli účastníci dozvědět více o vizích budoucnosti českého vzdělávacího systému, a jak této budoucnosti pomoci. Těchto témat se dotýkala i naše konference pro školní vzdělávání Schoolink, která proběhla na konci srpna. 

Celým dnem provázeli vysokoškolský pedagog, publicista a odborník na téma inovace vzdělávání a problematiku dezinformací Bob Kartous a Markéta Beková z Národního pedagogického institutu. 

Kromě toho, že celou konferenci moderoval, vystoupil Bob Kartous i jako řečník. Autor knihy No Future, vyzdvihl zejména důležitost informační gramotnosti, kterou dnešní digitální doba čím dál více vyžaduje. „Jenom tak budeme mít pocit, že žijeme smysluplně, máme život ve svých rukou a můžeme na něm participovat,” shrnul Bob Kartous.

Konference se zúčastnili i významní hosté, jako např. ministr školství Mikuláš Bek, který podpořil význam inovace českého školství a vzdělávání pro měnící se potřeby trhu práce. Dále promluvili též ředitel Liverpool College ve Velké Británii Hans van Mourik Broekman, profesor Jiří Dvořák, švýcarský lékař českého původu působící v Curychu či Lisbeth Trinskjær z Association of Folk High Schools v Dánsku. Tento příklad dobré praxe v podobě neformální školy, která nabízí inovativní metodologické postupy ve výuce studentů ukázal, že je možné neformální vzdělávání zahrnout do standartní výuky a tím ji transformovat ji. „Je to nezbytné pro budoucnost naší společnosti,” shrnula Lisbeth Trinskjær.

Šimon Presser, vedoucí sekce neformálního vzdělávání a sportu v Domu zahraniční spolupráce, promluvil v diskuzním panelu na téma informační a digitální gramotnosti na pozadí neformálního vzdělávání. „Do budoucna se neformální a formální vzdělávání budou prolínat víc a víc a hlavní význam budou mít kompetence namísto faktických znalostí. Proto je důležitější získávat kompetence, jako třeba schopnost pracovat s informacemi a kriticky na ně nahlížet. Tyto kompetence se formují zejména při neformálním vzdělávání, a to i v tom mezinárodním, například v rámci projektů Erasmus+.  Při mezinárodních výměnách se mladí lidé mohou naučit lépe komunikovat s lidmi z různých kultur či v cizích jazycích, osvojí si nové dovednosti, a i za krátkou dobu se toho spoustu naučí. Jedním z našich hlavních cílů je inkluze, aby se mohl mezinárodního vzdělávání zúčastnit skutečně každý, a to i ze znevýhodněného prostředí,” uvedl.

Dalším významným tématem naší budoucnosti je nepochybně udržitelnost. Nemohlo tedy chybět ani na této konferenci. Petr Daniš ze Vzdělávacího centra Tereza hovořil nejen o vhodných zdrojích do výuky o klimatu ve školách a dobré praxi, ale i jak dál zvyšovat naši gramotnost v otázkách zlepšování klimatu a porozumění klimatické změně. 

Michal Uhl, ředitel Domu zahraniční spolupráce, seznámil účastníky s konceptem „pátku celoživotního učení”. Ten se odvíjí od ideje čtyřdenního pracovního týdne, již testované např. na Islandu či aktuálně v Německu. Představa ředitele DZS má však inovativní složku, a to využití tohoto „volného” pátého dne na sebevzdělávání se. „V současném digitálním světě se musíme adaptovat na změnu, kterou tento svět prochází, a to zejména v našem vzdělávacím systému. Vzdělávání musí reagovat na nové podmínky a technologie – selžeme-li v získávání klíčových kompetencí, jako jsou používání jazyků, interakce a spolupráce v různorodých skupinách ale i autonomii, sociální problémy společnosti s rozvojem digitálních technologií porostou,” upozornil Michal Uhl. Jak této adaptace však můžeme dosáhnout? „Získané formální vzdělání ve školách nám již nestačí do konce pracovního života, jako tomu bylo dříve. Součástí našich životů se musí stát celoživotní vzdělávání. Zásadní roli v tom mohou hrát tzv. mikrocertifikáty, malá specializovaná osvědčení o absolvování kurzu bez nutnosti projít celým univerzitním programem, která jsou inspirovaná neformálním vzděláváním,” uvedl Uhl.

Budoucnost českého pracovního trhu rozebral i Milan Vašina, výkonný ředitel neziskové organizace Aspen Institute Central Europe. Tato organizace vypracovala ve spolupráci s Boston Consulting Group studii, která nabízí unikátní model pracovního trhu do roku 2030 s výhledem do 2040 a sérii doporučení v oblasti celoživotního vzdělávání zaměstnanců.  

U tématu významu celoživotního vzdělávání nejen pro pracovní život jsme zůstali i dál. „Pro celoživotní vzdělávání je důležitým faktorem i vystavení se mezinárodnímu prostředí. Očekáváme, že vyjede letošní rok na zkušenou do zahraničí okolo 25 tisíc lidí. To je téměř třetina populačního ročníku,” uvedl ředitel DZS Michal Uhl.

A jak tedy bariéry mezi formálním a neformálním vzděláváním v Česku odstranit? „Je důležité zbavit se škatulek formální a neformální,“ mínil v posledním diskuzním panelu učitel na základní škole Daniel Pražák. Milan Mikin Appel působící na Prázdninové škole Lipnice souhlasil: „Tyto dva světy nejsou odděleny a mohou se navzájem v mnohém inspirovat.”

Nemohli jste se konference zúčastnit? Pusťte si ji kdykoliv ze záznamu.