Poslední letošní EduCafé se věnovalo tradičním přístupům i novým trendům v environmentální výuce
Zářijové EduCafé ukázalo nejen dilemata a výzvy, ale i nové přístupy ve výchově nejmladší generace k udržitelnému způsobu života.
Ve středu 25. září jsme spolu s Českým centrem Brusel a Zastoupením Jihomoravského kraje při EU pořádali poslední letošní EduCafé. Akce se odehrála v prostorách KULT XL v srdci bruselské evropské čtvrti a přilákala na 40 účastníků. Pozvání přijali Miloslav Kolenatý, pedagog a odborník na environmentální výuku z Fakulty životního prostředí Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, Petra Koppová, vzdělavatelka a metodička v oboru environmentální výuky, zejména venkovní výuky, z organizace Lipka, a Elke Vanwildemeersch, politická poradkyně pro implementaci vzdělávání pro udržitelný rozvoj z vlámského Ministerstva životního prostředí. Debatu moderoval Tomáš Polák, PR expert působící v Evropském parlamentu.
Rozvoj transverzálních schopností a dobrých návyků
V začátku diskuze se hosté vyjádřili k otázce role výchovy k udržitelnosti v kurikulech i dovedností, které některým žákům mohou (možná překvapivě) chybět a ve výuce by tak měly být podporovány. Elke Vanwildemeersch přiblížila, že vlámská vláda se k tomuto tématu snaží přistupovat komplexně, tedy začínat s environmentální výchovou již v mateřských školách či na prvním stupni základních škol a poté postupně rozšiřovat perspektivu od lokální směrem ke globální. Miloslav Kolenatý doplnil, že v českém kontextu zakotvení tohoto tématu v kurikulech v současnosti bohužel chybí, což by se ale mělo v příštích letech změnit. Všichni tři hosté se shodli, že mezi nejdůležitější dovednosti, které je třeba děti a žáky naučit, patří mediální gramotnost a schopnost uvažovat nad problémy v širším měřítku a mezioborově. Je tedy klíčové v dětech a mládeži budovat návyk ke kritickému myšlení. Petra Koppová, která přímo pracuje s nejmladšími žáky, potvrdila, že dětem často chybí schopnost propojovat si různě nabyté znalosti se širším kontextem, a pokud si již znalosti ověřují, často blíže nepátrají po zdrojích informací. Je také důležité zmínit, že dnešní mladá generace mnohdy vyrůstá bez přímého kontaktu s přírodou, což vede k tomu, že celá společnost ztrácí návaznost na přírodní cykly a procesy a dostatečně nechrání životní prostředí.
Lokální úroveň jako odrazový můstek pro systémové změny
Jedním z nejdůležitějších témat v environmentálním vzdělávání je také polarizace, kterou můžeme vidět mezi jednotlivými skupinami obyvatelstva. Dobrým způsobem, jak tuto polarizaci zmenšovat, je podle hostů komunikovat o problémech spojených se změnou klimatu a udržitelností převážně na lokální úrovni. To znamená dávat konkrétní příklady z praxe a zároveň nechat všechny zúčastněné strany, aby mohly v klidné a respektující atmosféře vyjádřit svůj názor. Právě kvalitní dialog je totiž způsobem, jak napříč generacemi podporovat kritické myšlení a kvalitní demokracii. Jak doplnila také Elke Vanwildemeersch, jedním ze způsobů, jak přibližovat enviromentální problematiku jednotlivýmškolám, je "přeložit" rámcové, politické iniciativy jako např. GreenComp na evropské úrovni či OSN Cíle udržitelného rozvoje (SDGs) na globální úrovni do “jazyka” lokální a školní úrovně. Proto vlámské Ministerstvo životního prostředí pracuje na iniciativě SDGS@School, která ukazuje školám, co pro ně mohou cíle udržitelného rozvoje znamenat a jak je mohou implementovat do výuky i mimo ni. Dále jim nabízí inspiraci a podporu pro aktivní zapojení žáků do práce na těchto cílech. Petra Koppová v této souvislosti vyzdvihla roli žáků a studentů jako hybatelů změny, například prostřednictvím malých projektů, kde mají ve skupinkách možnost řešit konkrétní místní výzvy a inspirovat okolí včetně svých učitelů a rodičů.
Role učitelů v podpoře a inspiraci nejmladší generace
Stěžejní roli v environmentálním vzdělávání hrají učitelé. Je však nutné si uvědomit, že v mnohých ohledech jsou jejich možnosti značně omezené a je zapotřebí širších systémových změn. Jak bylo během debaty řečeno, jednou z odpovědí na současnou krizi je dát nemladší generaci prostor, aby se pustila do řešení změn na základě vlastní iniciativy, pomocí výše zmíněných projektů zaměřených na jejich podnikavost. Učitel by tedy neměl být jen předavatel informací, ale koordinátor a podporovatel samostatné žákovské aktivity. Elke Vanwildemeersch zdůraznila, že klíčem je učit děti, aby podnikaly konkrétní akce a vést je k tomu, aby se staly aktivními občany, kteří se zajímají o své okolí a budoucnost. Důležitou roli zde hrají transverzální dovednosti a schopnost transformativního učení, při kterém žáci kriticky reflektují své zkušenosti a postupně rozšiřují své chápání světa a vlastní role v něm. Podle Petry Koppové je důležité zamyslet se nad možnostmi učitelů jako nositelů hodnot a nad tím, jak budoucí učitele na tuto roli připravit. To potvrdil i Miloslav Kolenatý s dovětkem, že tento přístup je zatím bohužel většině českých pedagogických fakult spíše cizí, avšak environmentální výuku pro budoucí vzdělavatele v současnosti zajišťují různé volnočasové organizace a neziskový sektor, který tím do určité míry vyplňuje tuto institucionální mezeru.
Závěrem akce nechyběly ani otázky z publika, které se týkaly například možností, jak přiblížit přírodu dětem, které tráví většinu svého času ve městě. Receptem organizací, jako je Lipka, je dát dětem možnost zapojit všechny smysly a ukázat jim svět přírody praktickou a zábavnou formou.
Po debatě mohli účastníci pokračovat v neformálních rozhovorech u sklenky vína a vyzkoušet si konkrétní aktivitu zaměřenou na environmentální výuku díky ukázce Petry Koppové z Lipky. Videozáznam z celé debaty brzy dostupný na našem YouTube kanále.