Posílení Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání

Přečtěte si hlavní výsledky ministerské konference v rámci Boloňského procesu a co říká implementační zpráva Evropské komise.

Na konci května se zástupci 47 zemí sešli na ministerské konferenci v rámci Boloňského procesu v albánské Tiraně. Ministerské konference se konají pravidelně a jejich cílem je zhodnotit pokrok a naplánovat kroky a priority pro další období rozvoje Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání (European Higher Education Area – EHEA). Poslední konference proběhla v roce 2020 v Římě, ta následující je naplánována na rok 2027. Výsledkem letošního setkání je mimo jiné tzv. Tirana komuniké.  

Přestože boloňský proces zahrnuje mnohem více zemí než jen členské státy EU, Evropská unie je jeho velkým podporovatelem a mnohé iniciativy Komise z oblasti vysokoškolského vzdělávání jsou prostředkem k naplňování jeho cílů (například iniciativa Evropských univerzit či aktuální podpora Evropského diplomu a doporučení Evropa v pohybu). Před ministerskou konferencí Evropská komise, výkonná agentura EACEA a síť Eurydice zveřejnily nejnovější verzi implementační zprávy Boloňského procesu (Bologna Process Implementation Report), která nabízí přehled aktuální situace a politických závazků v jednotlivých zapojených zemích.  

Implementační zpráva Boloňského procesu 

Zpráva s názvem The European Higher Education Area in 2024 (Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání v roce 2024) ve svém úvodu uvádí klíčová data a popisuje aktuální situaci v oblasti VŠ vzdělávání. Zmiňuje například pokračující růst vysokoškolských studentů i pedagogů v celkovém průměru (některé státy, včetně Česka, však evidují spíše pokles) či relativně stabilní investice do vzdělávání napříč zapojenými zeměmi. To však při narůstajícím počtu studentů a zaměstnanců znamená spíše faktické snížení finančních prostředků. Česko je dle zprávy zemí s největším procentuálním nárustem rozpočtu (47 %) mezi lety 2015-2020 na jednoho studenta. 

Dále se zpráva věnuje třem hlavním závazkům boloňského procesu. Potvrzuje, že drtivá většina zapojených zemí má zavedený třístupňový systém ve VŠ vzdělávání (bakalářské, magisterské a doktorské studium), přesto, že je stále možné se výjimečně setkat i s programy, které nezapadají do této struktury. V oblasti uznávání kvalifikací zpráva uvádí pokračující rozvoj a postup, především co se týče zavádění Lisabonské konvence (Lisbon Recongnition Convention) do národních legislativ, což již provedlo 31 států. Česko má v legislativně zakotveny 4 z 5 principů Lisabonské konvence, včetně procesů pro uznávání kvalifikací uprchlíků, což aplikuje pouze zhruba polovina států boloňského procesu. Dalších 18 států má nastaveno procesy pro automatické uznávání kvalifikací ze všech zemí EHEA.  Přesto je vzájemné automatické uznávání jednou z priorit a zůstává výzvou i do budoucna. Česko je jednou ze 16 zemí, které mají nastavené automatické uznávání s určitými evropskými zeměmi, prozatím však ne v rámci celého EHEA.  

Třetí z hlavních závazků se týká zajišťování kvality, přičemž 32 států je aktuálně členy Evropského registru pro zajišťování kvality ve VŠ vzdělávání, tzv. EQAR, a umožňují buď částečné nebo plné hodnocení programů jakýmikoli dalšími agenturami registrovanými v tomto systému. Česko je, spolu s Chorvatskem a Itálií, v kategorií zemí, které aktivně pracují na legislativě, jež by umožnila, aby hodnocení agentur registrovaných v EQARu bylo uznáváno na jejich území. Aktuálně je agenturami registrovanými v EQAR hodnoceno méně než 25 % programů na českých VŠ. Na opačném konci spektra je 13 zemí, které prozatím tento systém nevyužívají ani neplánují jeho zavedení.  

V dalších kapitolách zpráva podrobně analyzuje podporu základních hodnot (mezi něž patří např. akademická svoboda a integrita), sociální dimenzi ve VŠ vzdělávání, výuku a učení a internacionalizaci. Česko je například uvedeno jako jedna ze dvou zemí s největším počtem studentů zapojených do rozhodovacích procesů na VŠ (spolu s francouzskou komunitou v Belgii) či jako jedna ze tří zemí (spolu s Rakouskem a Maltou), která splňuje všechna 4 stanovená kritéria pro inkluzivní prostředí a kulturu na VŠ.  

Na druhou stranu, v oblasti flexibilních a individualizovaných vzdělávacích možností je Česko jednou ze zemí, kde flexibilita není tak velká, jak by mohla být. Toto se týká například distančního vzdělávání, které je možné pouze v případě, že je daný program akreditován jako distanční. Česko také zůstává jednou ze 4 zemí, které prozatím nemají sladěnou národní soustavu kvalifikací se souhrnnou soustavou EHEA.  

Tirana komuniké  

Témata obsažená v implementační zprávě a jednání ministrů se promítla do tzv. Tirana komuniké, které je rozděleno do 7 částí, jež postupně specifikují klíčové závazky zapojených zemí, důležité oblasti pro další rozvoj a nastiňují výhled do budoucna. Jednou z klíčových částí komuniké je závazek podpory základních hodnot, jako je akademická integrita, institucionální autonomie, účast studentů i zaměstnanců na nastavení procesů na vysokých školách či veřejná odpovědnost VŠ vůči široké společnosti, i zodpovědnost národních autorit vůči VŠ. Dalšími cíli je pak například inkluzivní EHEA (podpora studentů, wellbeingu, sociální dimenze na VŠ či uprchlíků), inovativní EHEA (podpora ekologické a digitální transformace, různých formátů výuky, pedagogů a umělé inteligence) a propojený EHEA (podpora mobilit studentů i zaměstnanců, kombinovaných a virtuálních aktivit, bezproblémové výměny dat a spolupráce se všemi relevantními stakeholdery). Do poslední kategorie patří také výše zmíněné velmi aktuální téma uznávání kvalifikací ze zahraničí.   

Více informací najdete na portálu Evropského prostoru vzdělávání.