První letošní EduCafé představilo mikrocertifikáty a jejich roli ve vysokoškolském a celoživotním vzdělávání
Jarní EduCafé na téma mikrocertifikátů pohledem české a vlámské univerzity přilákalo téměř 30 účastníků.
První letošní EduCafé proběhlo v úterý 26. března v prostorách kavárny Kamilou v srdci Bruselu. Pozvání přijali Diana Sýkorová a Jaroslav Švec, kteří jsou v rámci rektorátu Univerzity Karlovy zapojeni do projektu Zlepšení prostupnosti vzdělání na úrovni vysokých škol pomocí mikrocertifikátů v rámci Národního plánu obnovy. Vlámský pohled na věc pak přinesl Frederik De Decker, vedoucí kanceláře pro mezinárodní vztahy Univerzity v Gentu a expert na tématiku mikrocertifikátů. Moderátorem debaty byl Laurin Reding, seniorní poradce pro vzdělávání a zástupce vedoucího švýcarské styčné kanceláře pro výzkum, inovace a vzdělávání SwissCore v Bruselu.
Debata se zaměřila mimo jiné na tyto otázky: Jaké společné prvky a jaké rozdíly můžeme vidět mezi vlámským a českým přístupem? Jak fungují mechanismy zajišťování kvality? Jak efektivně systém rozšířit i na kurzy poskytované mimo univerzity? Jakou roli hrají v případě dalšího vývoje mikrocertifikátů evropské univerzitní aliance (Elight a 4EU+) a jaký přínos můžeme očekávat od letošní konference ministrů v Tiraně v rámci Boloňského procesu?
Rozdílnost přístupů mezi univerzitami a zeměmi
Tzv. mikrocertifikáty jsou druhem osvědčení, které umožňuje studentům i komukoli, kdo se chce ve svém životě dále vzdělávat, průběžně si doplňovat vzdělání prostřednictvím krátkodobého studia (kurzy, školení a další). Tyto možnosti mohou být jednou z odpovědí na nedostatek kvalifikované pracovní síly a technologické změny, kterými naše společnosti nyní prochází. Znakem mikrocertifikátů je vysoká flexibilita v možnostech výběru aktivit a studia i během jiných pracovních či osobních povinností a také jejich inkluzivnost a otevřenost všem bez rozdílu. Mikrocertifikáty se navíc nemusí nutně omezovat pouze na vysoké školy, ale mohou být vydávány i dalšími organizacemi, například firmami, podniky či vyššími odbornými školami.
Ačkoliv uplatňování mikrocertifikátů a vzájemnou konsolidaci od roku 2022 aktivně podporuje Evropská komise prostřednictvím doporučení o evropském přístupu k mikrocertifikátům pro celoživotní učení a zaměstnatelnost, přístupy se zatím mezi evropskými univerzitami liší. Jak prozradila Diana Sýkorová, v případě Univerzity Karlovy a Česka se jedná o zapojení ve výše zmíněném projektu v rámci Národního plánu obnovy, iniciativa tedy přichází ze strany ministerstev, v tomto případě ministerstva školství. Zapojeno je všech 26 českých veřejných vysokých škol, což by mělo výrazně zjednodušit proces konsolidace napříč celým Českem. Výstupy tohoto projektu, který potrvá do června letošního roku, zahrnují mimo jiné návrh jednotné podoby certifikátů, přípravu metodiky, vytvoření společného on-line katalogu kurzů a vytvoření i pilotní spuštění jednotného systému pro ověřování výsledků vzdělávání. Naopak ve Vlámsku a u Univerzity v Gentu se jedná o iniciativu “zdola”, tedy samotných univerzit, která probíhá již více než dvacet let, ačkoliv pod měnícími se názvy. V současnosti je na této univerzitě možné kombinovat v rámci mikrocertifikátů předměty z bakalářských a magisterských studií spolu s celoživotním vzděláváním i jinými speciálními kurzy, přiblížil publiku Frederik de Decker, pro něhož jsou mikrocertifikáty, jak sám říká, kromě práce i osobním zájmem.
Online či offline? I to je, oč tu běží.
Široce se debatovalo také o možné budoucnosti a dalším rozvoji v oblasti mikrocertifikátů. Na konci května nás totiž čeká ministerská konference v Tiraně v rámci Boloňského procesu, v rámci níž by mělo být přijato komuniké, do kterého se mikrocertifikáty a jejich důležitost také promítnou. Jak publiku naznačil Jaroslav Švec, široká veřejnost stále nemá o možnostech mikrocertifikátů dobré povědomí, což by v příští době bylo záhodno změnit. Podobného názoru je i Frederick de Decker, pro něhož je klíčovým aspektem důvěryhodný systém uznávání a ověřování.
Důležitou platformou pro další spolupráci a rozvoj mikrocertifikátů jsou také evropské univerzitní aliance. V případě mikrocertifikátů na mezinárodní úrovni však situaci komplikuje nutnost skloubit různé cílové skupiny studentů s odlišnými potřebami. Studenti denního studia totiž mohou preferovat prezenční kurzy s možností mobilit, naopak účastníci celoživotního vzdělávání se však kvůli pracovním a jiným závazkům můžou často výuky účastnit pouze online. Otázka, zda „papírově či digitálně“ se týká i udělovaných certifikátů a jejich uznávání. Ani zde nepanuje jasný úzus mezi univerzitami, pro které navíc tento aspekt znamená i další otázky s ohledem na „uchovávání“ mikrocertifikátů a informací o jejich držitelích.
Závěrem debaty došlo také na otázky z publika, které se týkaly jak praktických možností studia, tak možné kompetitivnosti mezi univerzitami a mezi formami studia nabízenými jednou univerzitou. Zde se však hosté shodli, že otázka mikrocertifikátů nemá vytvářet konkurenci, ale naopak pomoci vytvářet flexibilnější prostředí a struktury, ve kterých spolu univerzity, případně další poskytovatelé, budou moci lépe spolupracovat.
Podívejte se na fotografie z akce od Petra Israël Photography.
