Jeden den na Erasmu v Rumunsku: „Seznámil jsem se s českými krajany z banátských vesnic i diplomaty“

Seriál Jeden den… o životě studentů a stážistů v zahraničí. Pokračování speciálu o stážích v Českých centrech.

Jak vypadá jeden den v životě studenta nebo stážisty programů mezinárodní spolupráce? Jak probíhá výuka, setkávání se spolužáky, kolegy, praktická stáž nebo trávení volného času v zahraničí? O tom nám vypráví účastníci programů mezinárodní spolupráce. Dnes vám přinášíme další díl ze speciální série, ve které popisují jeden (ne)všední den vysokoškolští studenti, kteří vyrazili na dlouhodobou praktickou stáž v rámci Erasmus+ do jedné z poboček Českého centra. Dnes se setkáváme s Matějem Nárožným, který vypráví o své stáži v Českém centru Bukurešť.

Pracovní den nám pro mě nevšedně začínal až v 10 hodin dopoledne. Chvíli jsem si zvykal, ale pomalé ranní vstávání je skutečně fajn. Nezvykle jsme se taky potkali s kolegy v kanceláři, protože tzv. office day jsme si přesunuli. Dnes jdeme totiž podpořit ambasádní akci. Běžně rumunští kolegové totiž pracují na tzv. home office a jen dva dny v týdnu jsme se potkáváme v kanceláři. Během pracovních dnů jsme v kanceláři jen já a pan ředitel.

Už od mého příjezdu se mluví o oslavách výročí 200 let od příchodu Čechů do oblasti rumunského Banátu. Velvyslanectví připravilo velkou událost a dokonce přijel i český ministr zahraničních věcí s delegací. S kolegy jsme vyrazili služebním diplomatickým vozem z budovy ambasády.

České centrum Bukurešť totiž sídlí v budově české ambasády, která zahrnuje i bytovou část pro české zaměstnance. Ve více jak 20 bytech tak vzniká malá česká komunita v srdci Bukurešti vedle historické čtvrti, které jsem byl také dočasně součástí. I stážisté v Bukurešti mají tady svůj byt, a tak se potkávají s Čechy denně. Mohou tak navázat nová přátelství s Čechy i mimo zemi, nebo se Slováky, kteří stážují v kanceláři Czech Trade.

Hustou dopravou rumunské metropole jsme se prodrali do Muzea vesnice. Rumunsko má totiž ve svém hlavním městě venkovní expozici sedláckých staveb z jednotlivých regionů země. Představte si takový větší skanzen v Hlinsku. Výstava se stala pro tento den místem konání diplomatické akce za účasti asi 60 zástupců českého Banátu. Ti se postarali o kulturní program ryze v českém jazyce, a tak jsem kolegům odpovídal na otázky, jestli to u nás vypadá stejně a zda se nějak liší samotný jazyk. Neplánovaně jsme zde strávili více než půl den a měl jsem tak možnost se seznámit s českými diplomaty působící na rumunské misi nebo s českými krajany z banátských vesnic.

Nebyl byl to ale běžný den mé stáže, kdyby neskončil kulturně. Díky tomu, že České centrum bylo partnerem akce Bucharest International Experimental Film Festival, jsme s rumunskými kolegy šli na jeho zahájení do jednoho z nezávislých bukurešťských kin. Festival otvíral snímek Nu astepta prea mult de la sfârsitul lumii („Neočekávej mnoho od konce světa“). Černobílá komedie natočená v kulisách města, ve kterém trávím ještě několik týdnů své stáže, mě opravdu zasáhla. Až natolik, že jsem si do svého telefonu, kde jsem stále ještě neměl to „své“ vyzvánění, stáhl stejnou melodii jako má hlavní představitelka. Pokaždé, když mi teď někdo zavolá, mi zní Óda na radost a já si díky ní vzpomenu na svůj pobyt v Rumunsku. Hymna Evropské unie, která mi umožnila díky stipendiu z programu Erasmus si udělat krátkou pauzu mezi studiem a pracovní kariérou v zemi, které jsem nakonec propadl.

Tento příspěvek mohl vzniknout díky spolupráci s Českými centry. Sledujte náš web a sociální sítě, kde najdete další díly ze speciální série Jeden den na Erasmu v Českém centru.